Je to už měsíc, co jsme zavřeni ve svých domovech. Je to velmi specifická doba. Vypadli jsme z našich zažitých rutin a většině z nás se ze dne na den změnil život. Je zajímavé pozorovat, jak se s tím vypořádávají lidé kolem nás i my samotní. Teď víc než kdy jindy jsme se museli rychle adaptovat a v mnoha případech začít dělat věci jinak. Anebo jednoduše začít některé věci dělat.
Naříkání, stížnosti, výmluvy – takový je nejčastější obsah našich sdělení v době nouzového stavu a kolikrát i mimo něj. Některé z nás krize ovlivnila více než jiné a svým způsobem všichni máme právo si stěžovat. Otázkou ale zůstává, kam nás to posune.
Po několika životních kopancích jsem se naučila jednu věc. Čím víc času trávím naříkáním, tím míň času mám na řešení situace. Pokud tedy nečekáte, že to vyřeší někdo za vás.
A i v případě, že čekáte až přijde řešení samo – na tom není nic špatného – proč ztrácet čas v kruhu myšlenek, který nikam nevede?
Neztrácejte čas v kruhu myšlenek, který nikam nevede.
Už jak sama příroda to nastavila, přežije ten, který se dokáže přizpůsobit. Hledejme tedy způsoby, jak se přizpůsobit nové situaci. Kolikrát v závěru zjistíme, že jsme na tom mnohem lépe, než předtím.
Každý z nás má nějaké návyky a pevně zažitou rutinu, která mu pomáhá udržovat se v kondici, psychické i fyzické. Co když se ale rutina zbortí?
Výmluvy, že nemůžeme cvičit, protože doma to prostě nejde. Že nemůžeme pracovat, protože na to nemáme to správné prostředí. Že máme depresi, protože jsme doma celé dny sami nebo jen se svým partnerem/rodinou/spolubydlícím, který nám už leze na nervy.
Řešení problému je vcelku jednoduché a leží jen v naší hlavě. Ale pozor, funguje to jen v případě, že opravdu chceme. Pokud vám sebelítost vyhovuje, není co řešit.
Funguje to jen když opravdu chcete.
Prvně si si řekněme, co z toho na co jsme zvyklí můžeme dělat i doma a zda to dává smysl. Cílem je se přizpůsobit situaci, ne přizpůsobit to, co děláme jinému prostředí/místu.
Bylo by super pokračovat ve všem co děláme i doma, ale ne vždy to jde. Najděme si v tom svůj způsob, svůj systém, ale hlavně ho najděme.
Není ani nic špatného na tom vyměnit dočasně jednu aktivitu za jinou. Zamysleme se nad aktivitami, na které jsme třeba neměli čas nebo nad věcmi, které jsme dřív dělali a pak jsme je odsunuli na nižší prioritu. Vždyť je to vlastně úžasná příležitost naučit se něco nového, vzdělat se nebo oprášit nějaké dovednosti.
Celý svět se zastavil, zastavte se taky.
Zaměřme se na sebe. Dejme si čas na sebereflexi a vraťme do rovnováhy svou psychickou pohodu. Pro mnoho z nás to může být konečně čas na regeneraci a uzdravení dlouho potlačovaných bolestí.
Berme čas doma strávený s partnerem či celou rodinou jako výzvu pro zlepšení vztahů, vyřešení problémů. Už se nemůžeme vymlouvat, že není čas si povídat, že není čas problémy řešit.
Ano, začal/a jsem
Pokud nás okolnosti donutily se něčeho vzdát – práce, oblíbeného sportu či jiné aktivity – hledejme v životě něco nového. Začínat od nuly je těžké, ale ne tak, abychom to nezvládli.
S partnerem jsme doma řešili téma úspěchu. Kdo je vlastně úspěšný člověk a čím úspěch měříme? A on mi povídá, že už dávno hledal, co mají všichni úspěšní lidé společného a v závěru je to opravdu prosté – společného mají to, že začali.
„Všichni úspěšní lidé mají jedno společné – začali.“
Začít něco pravidelně dělat, je krok, přes který se horko těžko dostává. Spousta lidí v této první fázi pohoří. V takovém okamžiku se ale hodí připomenout si následující větu. Narazila jsem na ni v knize Nejbohatší muž v Babyloně od George Samuela Clasona:
Kdo začal, půl díla vykonal.
Často ke změně myšlení pomůže i jednoduchá věc jako jiná volba slov. Dobrou technikou, kterou uplatňuje například Sebastian z Be Fit and Sensual při práci s tanečníky, je: „přestaňme říkat, že se o něco snažíme.“
“snažím se každý den cvičit”
“snažím se naučit tančit”
“snažím se rozjet projekt”
Volme slova pečlivěji a říkejme:
“každý den cvičím”
“učím se tančit”
“rozjíždím nový projekt”
Moje "krize"
A jak se peru s krizí já? Nebudu lhát, taky jsem si chvíli stěžovala. A v závěru tento článek nepíšu jen vám, ale i sama sobě. Nikdy není od věci si některé věci připomenout. Vědět, jak se něco má dělat je jedna věc, umět to dělat je věc druhá. 🙂
Těsně po vyhlášení nouzového stavu jsem si sedla, zamyslela se a sepsala seznam věcí, kterým se můžu věnovat a věřte nebo ne, do teď jsem nestihla všechno, co jsem si tam napsala.
Jednoduše si napište seznam věcí, které můžete a chcete dělat.
Mezi jiným jsem se začala více zajímat o svůj zdravotní stav, začala řešit problémy, které jsem dlouhodobě ututlávala. Místo filmů jsem si poslechla mnoho přednášek na témata, která mě už dlouhou dobu zajímala. Pustila jsem se po několika letech do čtení knih, na které dříve nebyl čas. Místo do města jsem vyrazila na místa bez lidí, do přírody. A začala se více věnovat práci v marketingu, kde opět vidím krásné výsledky.
A ptáte se co tanec? Tanec mi pochopitelně chybí, ale beru to jako pauzu k nabrání energie. Každý den se snažím zařadit pohyb do programu. Věnuju se více józe a rozhodla jsem se naučit se něco málo z mažoretkového umění a možná tak objevila další závislost. Také se více věnuji stretchingu a, světe div se, po půl roce mi konečně povolil natažený sval.
Vzhledem k tomu, že jsem byla zvyklá tančit v průměru 3-5 hodin denně, velmi rychle jsem se začala cítit špatně. Vyčerpaně z celodenního sezení u počítače. Musela jsem se tedy zamyslet i nad životosprávou a konečně jsem měla prostor opět začít s přerušovaným půstem, díky kterému jsem se vždycky cítila mnohem energičtěji.
A v neposlední řadě se mi v hlavě honí spoustu nových nápadů, mám čas nad nimi přemýšlet a některé z nich i realizovat.
Ať už se tedy potýkáte s jakýmkoliv problémem a máte opravdu zájem se cítit dobře, zkuste na něm najít to pozitivní to, co vás posune dopředu.
