Cestovat na jedno a to samé místo několikrát po sobě není šílenství. Z mého pohledu jde jen o poslechnutí svého srdce. A moje srdce to táhne do Španělska a především do Granady. Je to město, které vás vtáhne do svého života a okouzlí vůněmi, zvuky, chutěmi a otevřeností místních lidí. Jedna věc byla ale tentokrát přece jinak. Poprvé jsme ji zažili SPOLU. 🙂
Cestování může být pro vztah pořádná zkouška, a obzvlášť, když se vydáte autem přes půlku Evropy. Nebudu lhát, měli jsme z toho minimálně respekt, když už ne strach. Po 6000 km a 3 týdnech, ale můžu s klidem říci, že bych jela znovu.
Ačkoliv Granada nebyla jediným cílem na naší cestě, byla to nejdelší zastávka, kterou jsme plánovali. A zjistila jsem, že i při páté návštěvě, kdy znám město jako svoje boty, je stále co objevovat.
Díky mé drahé polovičce to ale tentokrát byla spíš taková tour de tapas. Při jakémkoliv výletu jsme stejně skončili u jídla. A po týdnu jsme si vše i celkem vyjasnili. Zatímco já se snažila Tomášovi ukázat všechna ta nádherná místa, on mi s naprostým klidem oznámil, že ho stejně víc zajímá to jídlo. Takže bylo vyřešeno.
Na druhou stranu se mu nedivím, pří 45°C chodit po rozpáleném městě je fakt jen pro nadšence. Ostatní návtěšvníky spíše lákají desítky vyhlášených a příjemně klimatizovaných tapas barů. A to ani nemluvím o tom, jak město ožije, když sluníčko zajde za obzor.
I tak jsem měla ale možnost konečně udělat pár záběrů, které jsem plánovala už roky, a zachytit aspoň zlomek té okouzlující atmosféry, která tam vládne. Tohle video je výjimečně méně o tanci a více o nás dvou, a o městě, které mi přirostlo k srdci. 🙂
