La Bravour – netrpělivě očekávaná, kontroverzní a ohromující show, která skončila dříve, než stačila uspokojit diváky, nejen brněnské. Anebo neskončila? Přečtěte si příběh party lidí, která vytvořila jedinečný kulturní zážitek na brněnských kabaretních prknech a nakoukněte jim do zákulisí.
Trio, které La Bravour přivedlo na svět
La Bravour neboli Odvážná je název kabaretně-divadelní show, která sice vznikla v brněnském kabaretu, ale je tvořena umělci z celé České republiky i mimo ni. Show vznikla pod vedením tria profesionálů: Michal Klapetek (režie a choreografie), Renáta Mrózková (asistentka choreografa) a Jan Laca (produkce).
A že půjde o opravdu dobrou show bylo vcelku jasné. Michal s Honzou jsou členy mužské kabaretní a burleskní show The Roosters, která baví lidi po celé republice, a moc dobře vědí, co dělají.
Michal s Renčou se znali od vidění už na konzervatoři. Ačkoli byli každý z jiného ročníku, v rámci jednoho projektu se dostali na stejná divadelní prkna a díky tanci poznali, že mají mezi sebou zajímavé spojení. Když se pak potkali v Moravském divadle Olomouc v představení Carmen, jejich přátelství se jen prohloubilo. V jednu dobu spolu dokonce i bydleli. Pro Michala byla Renča jako asistentka první volbou a zároveň Renča by do toho prý s nikým jiným nešla.
A jak se do týmu dostal Honza? Dle Michalových slov jako vetřelec – „Vetřel se mezi umělce, protože byl prostě nadšený. Ale díky bohu za to.“ Honza měl na starosti všechny technické a organizační věci během příprav show a plnil vždy jednu neskutečně důležitou funkci. Držel tým pohromadě, a i v nejtěžších chvílích dokázal motivovat.
Jak se rodila La Bravour
Michal ten nápad nosil v hlavě roky, a tak bylo jen otázkou času, kdy přijde ta správná příležitost. Kde se vzala inspirace sám neví, byla to prý nějaká vize doplněná o zkušenosti z jeho kariéry tanečníka a choreografa.
Výběr účinkujících probíhal formou konkurzu, který proběhl na podzim a už na něm bylo na co koukat. Každý výstup byl něčím zajímavý.
„Přišli výjimeční lidé s dobrým, ale i dost podivným stylem, kde mě jako diváka opravdu překvapovaly pocity – nadšení, smích, strach a někdy i odpor. Zajímavé. Nejlepší na tom bylo, že jsem si říkal, nemusí přijít 200 lidí, stačí mi těch 50, ale aby to bylo to, co potřebuju. A světe div se ono se to stalo. Konkurz skončil a já řekl, hele, co jsme chtěli, to máme.“ (Michal)
V čem je show výjimečná
Myslím, že všichni, kteří show viděli nebo se na ní podíleli se shodnou na tom, že to bylo o lidech. Každý účinkující do ní vnesl něco originálního. Výběr umělců se nesoustředil jen na Brno a jeho okolí, a tak vznikl tým lidí s různorodými schopnostmi a mezinárodním rozsahem. Na zkoušky dojížděli lidé z Prahy, Ostravy nebo Bratislavy a někteří členové týmu jsou dokonce původem z Ruska nebo Polska.
Kabaret je propojením mnoha uměleckých oborů, a tak i jste i v La Bravour našli zpěvačky, akrobatky, umělce ovládající oheň nebo obruče, tanečníky a tanečnice různých tanečních stylů, od klasického kankánu, orientu až po moderní kabaretní čísla a nechybějí ani burlesky.
Celou show doprovázeli zkušení moderátoři, kteří měli během představení i nespočet hereckých rolí, a pro autentický zážitek jste si mohli kromě živého zpěvu poslechnout i klavírní doprovod.
A o čem představení vlastně bylo? Ačkoli byla show tvořena jednotlivými výstupy, obsahovala dějovou linku, čímž se blížila divadelnímu představení. Děj začínal v samých začátcích kabaretu a popisoval jeho vývoj až do současnosti. Diváci cestovali nejen časem, ale i mezi různými státy, bavili se, a prožívali i další emoce jako je překvapení, smutek nebo dojetí.
Celá příprava zabrala téměř půl roku. Nejvíce hodin nácvikem strávily pravděpodobně tanečnice. Ty začaly s trénováním choreografií hned prvního listopadu a na choreografie, které se prolínají celým celovečerním představením, měly necelé tři měsíce. V prosinci se začaly skládat všechny výstupy do jednoho celku a v lednu se tvořily propojky, osvětlení a dotahovaly se poslední detaily. Poslední dva dny v lednu probíhaly generální zkoušky, které byly už otevřeny veřejnosti.
Projekt to byl už jen co do počtu lidí opravdu obrovský a neobešlo se to bez komplikací. Zkoušky probíhaly několikrát týdně a účinkující k tomu museli zvládat ještě svou práci, školu nebo třeba rodinu, a bylo tak velmi náročné to celé zorganizovat. Řešily se i technické potíže jako třeba nebezpečné schody a na poslední chvíli dodělávané kostýmy. Ale i přes všechny komplikace a neshody bylo vše pro diváky připraveno na slavnostní premiéru, která se konala 1. února.
Michale, co bylo pro tebe na této show výjimečného?
„Vše. Opravdu. Osobně si myslím, že je to tím, že nebyla bezduchá estráda na „wow“ efekt jako Amerika. Tančil jsem v Americe a znám jejich styl. Člověk odejde po představení a po půl hodině neví. La Bravour měla tu vlastnost, že tam byl příběh. Emoce i „wow“ efekt a když se to spojí s tím čistým nasazením, s tou radostí účinkujících tak to je to… To je to kouzlo kabaretu.“
Můj pohled na La Bravour
Na začátku, když jsem se dozvěděla o konkurzu, nevěděla jsem do čeho jdu a popravdě jsem na konkurz málem ani nedošla. Při vstupu do budovy kabaretu mě interiér ohromil a dýchla na mě kabaretní atmosféra. Ve chvíli, kdy jsem pak uviděla porotu a prázdné pódium, na mě přišla panika a hlavou mi problesklo, že jsem se měla asi důkladněji připravit.
Konkurz samotný pro mě byl jedna velká výzva a šlo mi především o to si to vyzkoušet. Jakmile jsem ale vstoupila na pódium, viděla usmívající se porotu přede mnou a čekala na hudbu, nervozita ze mě opadla a cítila jsem, že dokážu prodat to, co umím. A povedlo se. Za několik dní mi volal Honza, že mě chtějí a já byla štěstím bez sebe.
Tři měsíce zkoušek byly náročné, nacvičovali jsme několikrát týdně, někdy až 8 hodin a do toho jsem vedla třikrát týdně své lekce a pracovala. A i když jsem byla kolikrát zoufalá z toho, že mi něco nejde, že si nepamatuji choreografie nebo že nemám herecké zkušenosti, věděla jsem, že to nechci vzdát.
Učila jsem se dvě role. Roli tanečnice a roli Bordel mámy, která je o něco více herecká než taneční a která mi dala opravdu zabrat. V každém případě jsem ale za celé tři měsíce neskutečně vděčná, jelikož mi to dalo možnost pracovat s opravdu profesionálními tanečníky a získat mnoho cenných zkušeností.
Velké díky patří především Michalovi a Renče, kteří ve mě viděli věci, o kterých jsem já sama ani nevěděla, že se mnou měli trpělivost a že mi dali čas, abych se s tím vším poprala.
A co mi na tom všem teď nejvíce chybí? Ta atmosféra, prostředí, lidi před oponou a především lidi za oponou, se kterými jsme si užili tolik srandy. Nezapomenu na ten pocit, když je celá show úspěšně za námi, na potlesk diváků a na pohledy mých nejbližších, kteří se přišli podívat. A nezapomenutelné byly i chvíle v backstage. 🙂
La Bravour pohledem účinkujících
Jsem z Moskvy. Studovala jsem na divadelní univerzitě na Fakultě hudebního divadla a pracovala jsem na různých projektech, sólových, jazzových a s různými populárními ruskými interprety. Vždy jsem snila o tom, že budu vystupovat jako zpěvačka v kabaretní show, už před 15 lety jsem poprvé zazpívala hit z Muzikálu Chicago – All that jazz. Když jsem pak uviděla inzerát na casting, okamžitě jsem poslala přihlášku a jsem velmi vděčná porotě, že mě vybrali.
La Bravour byla jedinečná a profesionální show, ve které byly zohledněny sebemenší detaily, charaktery postav, hudba, všechny permutace, jeden obraz následoval druhý. Nebyla to jen zábavná show.
Mám velmi blízko k divadlu, cirkusu, baletu a muzikálu, a to vše bylo odborně kombinováno v jednom představení.
I když jsem měla už nějaké zkušenosti za sebou a pečlivě jsem pracovala s choreografem a režisérem, neobešlo se to bez dobrodružství. Pár dní před generálkou jsem hodně spadla a poranila si koleno. Zlomenina to nebyla, ale pořád mám na tom místě jizvu. Tancovat jsem naštěstí mohla. A těsně před premiérou jsem zas skočila a těžce si pohmoždila prst na noze. Nakonec to byla jen modřina a tak jsem byla za pár dní připravena na premiéru.
Chtěla bych vyzdvihnout především koordinovanou práci celého týmu a to, že jsem se setkala s mnoha talentovanými a úžasnými lidmi.
La Bravour bylo představení, ve kterém se podařilo skloubit divadlo a show, humor i napětí, divák se při ní pobaví, ale zároveň je nucen se i malinko zamyslet. Nebyla to jen nějaká prvoplánová zábava, kterých jsou všude kolem mraky… A věřím, že pokud jí bude dána možnost, může se rozvinout v ještě kvalitnější podívanou otevřenou širokému spektru diváků.
Nejtěžší mi na celé show přišlo paradoxně mé vlastní číslo… naštěstí ale díky skvělému choreografovi a režisérovi Michalovi se podařilo vytvořit kvalitní vystoupení, které s odstupem času už jen malinko vylepšuji zajímavými triky a efekty. Chtěla bych mu ještě jednou poděkovat za pomoc a trpělivost, a také za skvělý zážitek, kterým se samotná příprava stala a vůbec za tu možnost, být součástí La Bravour 😊
Díky La Bravour jsem dostala možnost pravidelně vystupovat a dělat to, co mě baví, navíc v krásném prostředí kabaretu. Dále pak kontakty s fajn lidmi naladěnými na stejnou vlnu, motivaci se učit nové věci a makat na sobě ještě víc, a také naději… naději, že se mi snad konečně otevřou dveře k dalším scénám a vystoupením… (jak to ale dopadne je nyní ve hvězdách ☹ )
Můj nejvtipnější zážitek? Těžká otázka, celé období příprav show i ten krátký čas, který nám byl dán abychom mohli hrát před diváky, byl báječný a vtipný. S humorem se v té naší „bravůrovské“ rodině nešetří 😊 Velká sranda byla v každým případě na after party po premiéře, a samozřejmě Ivory je zdrojem úžasných komentářů a hlášek, které vás rozesmějí a pobaví i když vám zrovna není do zpěvu…
Kabaretní svět mě lákal už během střední školy a hrozně mě mrzelo, že v té době vlastně v Česku žádný kabaret už ani nefungoval, nebo jsem o tom nevěděla. Moje první kabaretní zkušenost byla až v Nabalkoně Kabaretní scéně v Olomouci. A jak už to tak v životě bývá, jelikož jsem se v kabaretu našla, přišly další možnosti a já tedy šla na konkurz pro La Bravour.
Jestli mě něco na La Bravour uchvátilo, tak už to byl samotný konkurz, kde bylo vidět, že produkce chce opravdu vidět, co dokážete, a ne jako na podobných konkurzech, kde vás po půl minutě utnou a vy vůbec netušíte, co se stalo. Tak to neprobíhalo, a už to mě dalo pozitivní náladu.
Jakmile začaly zkoušky, bylo to pro mě těžké, jsem v absolventském ročníku na vysoké škole, kde studuji dva obory, navíc mě zaměstnávala i olomoucká kabaretní scéna a práce v redakci. Často se stalo, že kvůli práci, představení v Olomouci nebo kvůli škole jsme na zkoušku nemohla – o to těžší bylo se to pak všechno doučovat sama z videí.
Show jako taková mi přinesla hlavně svůj vlastní rozvoj, musela jsem překonat pár překážek, ať těch časových tak i těch dovednostních. Nejvíc si ale vážím celého týmu lidí, se kterými jsme se stali jednou velkou rodinou a navzájem se podporovali a podporujeme i nadále. Může to znít jako klišé, ale je to tak.
Já myslím, že při každém představení bylo v zákulisí veselo. To mě na tom všem bavilo vždycky nejvíc a dávalo mi to hromadu energie. Nejvtipnější zážitek mám asi z rautu po show (kam jsme měli od vedení kabaretu zakázaný vstup), kam jsem se proplížili a schovávali se za závěsem s pár dalšími La Bravourníky. Padala jedna hláška za druhou a mě pak bolely už břišní svaly z toho nepřestávajícího smíchu, navíc jsem byla hladová.
Na casting jsem šla to aspoň zkusit. Chtěla jsem si splnit sen o pravidelném zaplaceném vystupování, které si domluvím sama – doteď mě na vystoupení přibírala kamarádka, a jednalo se o jednorázově věci. Tancem/akrobacií se neživím, mám občanské zaměstnání.
I když nemám z vlastní zkušenosti srovnání, myslím, že La Bravour byla výjimečná tím, že to byla ucelená show s příběhovou linkou a hlavně tím, že se sešla skvělá banda lidí jedoucích na stejné vlně. Fungovali jsme jako soubor, ne jako náhodná směs lidí. Je otázka, nakolik je tohle viditelné pro diváka.
Nejtěžší pro mě byly časově zkoušky, i když jako sólistka jsem na nich nemusela trávit tolik času jako tanečnice. A obzvlášť zkoušky propojek, protože celý den se tráví na zkoušce, a vlastně se „nic“ neudělá 😊
Navíc v lednu, jak hromadné zkoušky, a věřím že i sólové tréninky, postupně nabíraly na intenzitě, začalo mi vypovídat tělo.
Co mi účinkování v show přineslo? Vědomí týmu a celku, podporu, emoce, možnost ptát se lidí na jejich osudy a příběhy, inspiraci, stmelující rituály, možnost diskuse, hlubokou úctu k práci a vůli tvůrců – režiséra i asistentky režie, produkce, techniků, a všech, kteří viděli a věřili v celek a výsledek.
Se divím, že Michal má vlasy (a ne šedé) a nemá tik, Renča že nepotratila a Honza někoho neumlátil telefonem. Ale v zásadě jsme jako umělci nebyli zase tak špatný materiál 😊
Můj nejvtipnější zážitek je ze zkoušky, když Honza pustil disko/rave hudbu na odreagování a jen tak jsme blbli. 😊 Nezapomenutelný byl i trénink „soviet style“ v nevytopeném sále, ve svetrech, třech sukních, šále, tlustých punčocháčích ….teda hlavně pak ty memečka k tomu. 😊 A v neposlední řadě Ivoryho antistresová gelová prsa, na která si snad už každý sáhnul a pomačkal.
La Bravour byla unikátní tanečně divadelní show, ve které diváci zhlédli, jak se vyvíjel kabaret celým širým světem včetně naší země. Ale v čem je výjimečná? V lidech – od lidí v režii přes umělce, zpěvačky a moderátory. Sešla se naprosto unikátní parta, díky které je show taková, jaká je. Dále to byl skvěle vymyšlený scénář.
Z pohledu sólového tanečníka, který občas někam zaskočí nepřišlo těžké nic, snad jen se vyšplhat na horní pódium po schodech, ve kterých chyběl poslední schod (a tak nějak tuším, že tam není dodnes :D) a možná ještě zapamatovat si kdo po kom jde (pozn. v show se mění obsazení a občas jsem úplně zapomněla, kdo koho střídá :-))
Co mi přineslo účinkování v show? Neuvěřitelný niterný pocit a zážitek, nedokážu to popsat slovy. Úžasný příval energie, nová přátelství. Vždy se těším na další show.
Nejvtipnějším zážitkem je pro mě onen osudný chybějící schod – premiéra a já jsem se na horním pódiu rozplácla jako žába. Bylo to v závěrečném vstupu před děkovačkou 😀
Do kabaretu ma priviedla túžba spoznať pre mňa doposiaľ nový kabaretný svet a zatancovať si v tomto žánri.
Show bola výnimočná v tom, že sa tu zapojili do kabaretu divadelné prvky. Tanečno-spevácke, bourleskné a akrobatické čísla boli poprepájané hereckými výstupmi. Show diváka prevedie celým vývojom kabaretu od jeho počiatku až po súčasnosť.
Pre mňa ako tanečníčku bola vínimočná rôznorodosťou. Mala som tu možnosť zatancovať si tance od kankánoviek, baletu, tance zo svetoznámych muzikálov ako Chicago, Horúčka sobotňajšej noci až po popovú Christinu Aquileru „Show me how you bourlesque“.
Stretli sme sa tu nadaní umelci, každý z nás je svojim spôsobom jedinečný, každý máme iný background. Mali sme radosť z toho čo robíme a hlavne sme boli skvelý tím, čo myslím cíti aj divák. (Skvelý tím ľudí nie je v umeleckých sférach samozrejmosť).
Vďaka show som získala bohaté skúsenosti, nových kamarátov z rôznych umeleckých sfér a zábavné momenty.
Najvtipnejšie bolo určite spoločné vkrádanie sa na raut po predstavení. A bleskový prevlek z baletného kostýmu Sylfidy do sexi Cell block tanga – oblečené gaťky naopak…:D
Na La Bravour byl vidět neuvěřitelný vklad každého z vystupujících. Všichni si byli plně vědomi toho, že jsou součástí celku a dělají pro celek maximum.
Nejtěžší mi na celé realizaci přišlo “přeladit se” z činoherního světa do světa kabaretního.
Účinkování v show mi přineslo nové přátele i hodně zkušeností. Produkce projektu nebyla jednoduchá a měla mnohá úskalí. V neposlední řadě pak zkušenost s moderací dosud nepoznaného žánru a prostředí.
Nejvtipnější bylo společné “vkrádání se” na raut po představení, kam nás omylem nechtěli pustit 😀
Jsem burleskní tanečnice a hledala jsem nové projekty a možnosti spolupráce. Cabaret des Peches je vysněným místem pro každou burlesku, a z La Bravour jsem měla mj. radost, protože jsem byla v kolektivu skvělých a hrozně talentovaných lidi. Mohla od nich čerpat a inspirovat se.
V čem byla La Bravour výjimečná? Asi jsem právě na to zodpověděla – kolektiv úžasných lidí. Rozhodně v Polsku, Česku ani na Slovensku není obdobný projekt, který je na pomezí divadla a show. Show byla výjimečná, protože byla pojatá jako příběh.
Nejtěžší pro mě bylo dojíždění z Prahy do Brna na zkoušky.
Co ti účinkování v show přineslo? Rozhodně jistotu, že mám na to být profesionální performerka burlesky. Takže nějaké potvrzení mých schopností.
Nejvtipnější zážitkem pro mě byla akrobatka, která ve zkušebně předstírá, že je na kruhu. Atmosféra v backstage.
V čem byla podle mě La Bravour show výjimečná…? Myslím, že z pohledu diváka a návštěvníka kabaretu to byla velice zajímavá kombinace divadelně kabaretního představení. Měla ucelený příběh, koncept a skvělou produkci. Divák viděl prakticky všechno od tanečních čísel přes komické a herecké scénky až po nejrůznější vystoupení pěvecká, akrobatická, burleskní a další. Já osobně jsem považoval za výjimečné především to, že se zde sešlo spoustu úžasně talentovaných a inspirativních lidí.
Co bylo na celé show nejtěžší? Jednak skloubit zkoušky a přípravu na show se zaměstnáním, ale také vypořádat se s vlastními pochybami. Byla to pro mě úplně nová zkušenost a zároveň docela velká výzva, protože jsem měl hlavně ze začátku obavy z toho, abych byl schopný udržet tempo s ostatními.
Účinkování v show mi přineslo samozřejmě hodně nových zkušeností, za které jsem moc vděčný, a prakticky mi splnilo sen, protože jsem dostal konečně možnost se realizovat. Kromě toho jsem se stal součástí úžasného kolektivu a poznal báječné lidi, nové přátele. Naše skupina se sešla v neuvěřitelně dobrém složení a to se jen tak nepoštěstí.
„Nejvtipnější“ zážitek na jevišti pro mě byl asi ve chvíli, kdy jsem přišel na své sólo pozdě a ve stresu jsem musel zahrát, že je vlastně vše v pořádku a přišel jsem přesně v pravou chvíli. Naštěstí tohle bylo na veřejné generálce a už se mi podobný průšvih nestal. Jinak v zákulisí je legrace prakticky neustále a vždycky si užívám úžasnou atmosféru mezi ostatními a skvělé se bavím. Nejraději asi vzpomínám na večírek po premiéře. 😁
Show z mého pohledu, jako sólisty… Já upřímně žasnu nad výkony tanečnic a tanečníků, kteří jsou úžasní a mají opravdu náročné a vydřené choreografie. Zároveň je pro mě celkem ohromující to množství práce, které do toho vložili režisér / choreograf s choreografkou. Stejně tak obdivuji moderátory, zpěvačky a další sólisty, kteří jsou každý unikát a velice talentovaní. Sám za sebe jsem vděčný za tuto příležitost a práci režiséra mimo jiné i na mém sólu, které povýšil na mnohem vyšší úroveň.
La Bravour pohledem diváků
Adéla Pinknerová
„O chystané kabaretní show jsem dost slyšela a byla jsem velmi zvědavá, jaké to bude. Věděla jsem, že soubor je složen z profesionálních i poloprofesionálních účastníků, a netušila jsem, jakou úroveň vystoupení mám čekat. Na představení jsem šla trochu s obavami. Nebude příliš znát, že všichni nejsou profíci? Nebude představení až moc lechtivé nebo dokonce trapné? Byla jsem však mile překvapena. Taneční čísla byla poměrně náročná, ale velmi dobře zvládnutá. Lechtivé prvky a čísla, která ke kabaretu patří, nebyla za hranou. Svlékání i umělecký kumšt byly vyvážené.
Líbila se mi dějová linka, sledovala vývoj kabaretu od jeho počátků až k současnosti, kterou znázorňovaly známé muzikálové písně a taneční čísla. Předvádět slavné muzikálové kousky, které známe v provedení profesionálních tanečníků a zpěváků bylo odvážné, ale zvládnuté se ctí.
Některé scény byly vážnějšího charakteru a snažily se nastínit i chmurné dějinné momenty. To byl dobrý nápad, jen jsem bohužel ne vždy pochopila, co se mi tím tvůrci snaží sdělit.
Celkově hodnotím show, jako povedené představení, které by určitě v žádném kabaretu nemělo chybět.“
Andrea Jamborovová
„La Bravour – fascinující, strhující, zábavná, dechberoucí, lechtivá i dramatická…… To vše a ještě mnohem víc byla tahle show. Pro mě nepřekonatelná podívaná, která utekla pekelně rychle a zanechala ve mně pocit, že tohle musím zažít minimálně ještě jednou. Tohle je opravdu těžce návyková záležitost. Obrovský dík za ni tvůrcům i všem účinkujícím!“
Elena Kondratyeva
„Kabaretní show s oslňujícími světly a úžasným kankánem. Elegantní hudba, nádherné tanečnice, pestré oblečení, vtipná čísla a interaktivní prvky, kterých se diváci dychtivě účastní. Představení je okouzlující a vzrušující. Kabaretní show dává pocit radosti a nedbalosti. Diváci jsou ponořeni do atmosféry luxusu a lehkomyslnosti. Umělci jsou do představení zcela zapálení a jak můžete odolat, když štíhlé nohy v krajkových punčochách létají tak vysoko do zběsilého tempa hudby?“
